Šilperské jarmarky
Za starých časů bývaly v každém městě tři čtyři jarmarky a v každém městě bývaly řemeslnické cechy, jejichž členové směli své výrobky na jarmarcích prodávat.
V Šilperku, dnešních Štítech, bývaly jarmarky v únoru na ostatkové pondělí, ve středu před velikonocemi, v červnu v pondělí po sv. Prokopu, v listopadu v pondělí po sv. Anežce a ve středu před vánocemi. Kromě toho zde bývaly tři trhy na koně a hovězí dobytek.
Šilperské jarmarky bývaly oblíbeným dostaveníčkem lidu a trhovců z celého okolí. Náměstí bývalo do posledního místečka vyplněno kramářskými boudami a stánky. Prodávalo se tu, nač si kdo vzpomněl, od párků a koňského salámu po cukrové špalky, turecký med, klobouky, beranice, rukavice, palčáky, punčochy, látky na šaty, plátno, kanafas a jiný „šnytvór“ (střižní zboží), boty, koňské postroje, chomouty, kamenné a železné hrnce, sklo, porcelán, misky, hrníčky, talíře, svaté obrázky na papíře i na skle, nože, zázračná mýdélka a zázračné vodičky na zuby, na vlasy a lišeje, limonády, horké kaštany, hromničky, kola k vozům, sáňky, perníková srdce všech velikostí s nejrůznějším věnováním, dřevění koníci na kolečkách vedle betlémů, kočárů, husarů a panen. V ústraní za velkou boudou, kam jenom náhodou zabloudilo strážníkovo oko, tahali z lidí peníze „skořápkáři“, karetní podvodníci a planetáři s papoušky, báby kartářky předpovídaly zvědavcům budoucnost, prodávaly nápoje lásky a jarmareční písničky o loupežnících a mordech, zkrátka bazar přímo orientální, nabité hospody, lidu, že nebylo hnutí, vrčení kolovrátků, zpěvu a křiku do ohluchnutí.
Šilperské jarmarky však měly také svou jedinečnou, zajímavou a přitažlivou vzácnost. Směl při nich totiž působit tzv. „Beutelschneiderzunft“, cech hmatáků, zlodějů žertéřů, kteří s úředním povolením městské rady účastníkům jarmarku odstřihovali měšce s penězi, obírali je o ozdoby na šatech nebo jim šikovně vyprazdňovali kapsy. Nesměli se však dát chytit, mohli jen dokazovat svou šikovnost a nesměli si svou kořist ponechat. Stávalo se, že zatím co se třeba švec domlouval s koupěchtivým zákazníkem, hmatáci mu vyměnili boty za šňůry uzenin a na řezníkovy háky místo nich navěšeli boty. Byl to jakýsi zlodějský sport, který na jarmarcích přispíval k obveselení publika. To se bavilo nářky okradených a bylo vedeno k ostražitosti před opravdovými zloději.
Z cechu mistrů svobodného umění hmatářského na severní Moravě nejvíce se proslavil jistý Mistr Michal. Ten zvláště na žádném šilperském jarmarku nikdy nemohl chybět.