Hastrman z rybníka
Drozdovský hastrman se zdržoval v rybníčku uprostřed louky pod Vrzákovic statkem. Byl to starý dobrák. V noci spal a lidi nestrašil. Jenom na ženské měl spadeno. Pořád jim naschvál něco tropil.
Zastara, dokud se na kolovratech doma spřádal len a na stavech se z něho doma tkalo plátno na košile, musely ženské plátno v rybníku namáčet, vymáchat a na louce na sluníčku bílit. A protože v Drozdově jiný rybník nebyl, musely nevěsty a hospodyně s plátnem chodit k Vrzákovic rybníku a dát si od hastrmana líbit nějakou tu jeho čertovinu.
Žádná ženská nešla nikdy k rybníku sama, protože jakmile se tam objevila, hastrman hned vystrčil z vody svou střapatou palici, šklebil se a pištěl, tahal ženským za plátno, aby se jim těžko máchalo, stříkal pradlenám studenou vodu za krk, a když si nedaly pozor, plácal je rukama s ploutvemi po nahých lýtkách.
Ve statku u Vrzáků byl hastrman jako doma. Vždycky, když ucítil, že hospodyně vaří bramborové knedlíky s makovým sypáním, už byl tady. Přišel do kuchyně, vyšplhal se na chlebovou pec a čekal, až se rodina shromáždila u stolu. Potom si se stolu vzal svůj plechový talíř s knedlíky, pozorně si je prohlížel a hned si je také přepočítal. Pokaždé se mu jich zdálo málo a dopaloval děvčata huhňavou průpovídkou: „Jedna knedla, druhá knedla, a tu třetí tys mi snědla, huhuhu.“
Při tom pořád kolem některé z děveček poskakoval, pořád na ni lžičkou ukazoval, šklebil se, huhňal tak dlouho, dokud mu nějaký knedlík nepřidali. Potom teprve zase vlezl na pec a jedl.
Děvčatům se hastrman ošklivěl, utíkala před ním raději ven a obědvala na záspí. Kvůli hastrmanovi pak už také žádná dívka nechtěla u Vrzáků sloužit a hospodář nevěděl, jak se hastrmana zbavit, aby aspoň při jídle dal pokoj. Protože pomoc v hospodářství nutně potřeboval, umínil si, že chlebovou pec v kuchyni, na níž hastrman vždycky trůnil, zboří a nahradí ji železným sporákem.
Když poprvé na sporáku vařili bramborové knedlíky, hastrman přiběhl jako na koni. Chtěl se, jak byl zvyklý, vyškrábat zase na pec, ale pec nebyla. Chtěl si tedy vylézt na plotnu. Ale plotna byla horká a spálila hastrmanovi pracku. Zaječel bolestí a třepaje popálenou rukou ve vzduchu utíkal do rybníka. Potom se už neukázal. Odstěhoval se nebo umřel, kdopak ví.
Když potom na loučce okolo rybníka lidi vidívali v noci bloudit světýlka, říkali, že to asi budou dušičky, které hastrman v rybníku věznil pod hrníčky, a než se odstěhoval, že je vypustil na svobodu.