Chlubil nebojsa
V horách pod Sněžníkem, blízko českých hranic, chodíval kupovat jetelová a travní semena povídavý soused. Správně se jmenoval Krtička, ale říkali mu Chlubil.
Chlubil se vším, o co kdo zavadil. jenom on měl vždycky nejlepší obilí, nejdelší len, největší řepu a zelí, nejkrásnější jablka a nejrychlejší koně. A také měl vždycky všeho nejvíc. Hlavně řečí. Těch měl, jak o něm lidé říkali, jak opice blech. Kam přišel Chlubil, všecko muselo zmlknout, protože Chlubil nikoho nepustil ke slovu. Ve všem všudy byl první a samozřejmě se také nikdy ničeho nebál.
Jednou v listopadu, právě o svátku mrtvých, kdy lidé chodí na hroby rozsvěcovat svíčky, byl smutný, mlhavý večer a tma, že by ji mohl krájet. Na hřbitově na hrobech v mlze plápolaly svíčky a jejich rozmazaná světýlka poskakovala v šedé tmě jako zažloutlé skvrny měsíčního světla na větrem rozčeřené hladině jezera.
V hospodě blízko hřbitova sedělo pár chasníků a strejců. Nikomu se nechtělo jít v té tmě samotnému domů kolem hřbitova. Čekali jeden na druhého, vyprávěli si strašidelné historky a hlavní slovo měl zase Chlubil.
„Vsadím se s vámi o celý sud piva,“ povídal, „že třeba teď hned zajdu na hřbitov do márnice. A na důkaz toho, že jsem tam skutečně byl, zapíchnu do már tuhle svou kudlu.“
V ponurém večeru, a o svátku mrtvých, se do sázky nikomu moc nechtělo, protože dušičková noc, mrtví jsou mrtví a márnice je márnice – věci a místa, kterým se i člověk nepověrčivý raději vyhýbá a nemluví o nich, pokud nemusí.
Všichni rozpačitě mlčeli. Sázka se jim v dané chvíli zdála dost nevhodná, ale na druhé straně zase někteří z přítomných mužů nechtěli Chlubilovu odvahu jen tak bez odporu spolknout. Když se nepřestal vynášet a posmívat se jejich zbabělosti, nakonec se s ním o to pivo vsadili.
Nato si Chlubil poručil skleničku na kuráž, ukázal jim svůj nůž, aby jej potom poznali, a jak se zdálo s veselou myslí se vydal do márnice.
Ve dveřích se však přece jenom ohlédl a pro jistotu řekl:
„Kdybych se náhodou do hodiny nevrátil, přijďte se za mnou podívat.“
„Aha – a pak prý se nebojíš,“ volal na něho jeden šprýmař. „Jen se klidně vrať, zaplať soudek a nemusíš ani nikam chodit. My stejně vidíme, jak máš pod kabátem nahnáno.“
„Pf...,“ ohrnul Chlubil pohrdlivě nos, zapnul si šosák na všechny knoflíky a ztratil se v mlze.
Po Chlubilově odchodu padlo v hospodě na jeho adresu hodně vtipů, rozlehlo se tu hodně smíchu, ale také tu panovalo nedočkavé napětí. Všichni čekali, že se Chlubil brzy vrátí, a pořád se dívali na hodiny. Žádná hodina jim dosud nebyla tak dlouhá jako tato.
Uběhlo půl hodiny – nic. Uběhly tři čtvrti – ještě nic. Uběhla celá – Chlubil nikde.
„Nejspíš už bude v kanafasu,“ soudili někteří nedůvěřivci. Počítali, že se Chlubil na hřbitov vůbec neodvážil a šel si domů lehnout.
„Nebo se mu opravdu něco přihodilo,“ soudili rozvážnější. „Hodina je pryč, pojďme se za ním podívat nejdřív k němu do chalupy.“
Doma ho však nenašli. Rozsvítili si tedy lucerny, a že jich bylo víc, odhodlali se jít na hřbitov.
Dveře do márnice našli otevřené. Před nimi na zemi ležel Chlubil a nejevil známky života. Nad ním stály ve dveřích napůl vzpříčené máry. Se strachem sáhli Chlubilovi na čelo. Bylo zalito studeným potem. Ale srdce mu ještě slabounce ťukalo. Opatrně ho zvedli. Chtěli ho odnést do hospody a dát mu vypít nějaký ostřejší životabudič, ale jak ho tak sbírají ze země, zpozorovali, že za Chlubilem se zvedají i máry a nechtějí se ho pustit.
Toho se polekali. Už už chtěli utíkat, ale když se kdosi podíval blíž, dali se všichni do smíchu. Poznali, jak to bylo.
Chlubil přišel do márnice, spěchal, aby už byl venku, honem honem zaťal svůj křivák do dřeva, aniž si všiml, že si k márám připíchl i šos kabátu. Chtěl rychle pryč, ale vtom ucítil, že ho někdo nebo něco drží za kabát. Strachem omdlel a svalil se na zem.
I když kamarádi sázku prohráli, byl z toho velký smích. Jenže Chlubil se z výhry neradoval. Z vyhraného soudku piva se ani nenapil a o hrdinských činech od té doby raději poslouchal, než se jimi chlubil. Z dobrodružství v márnici mu však přece jen něco zůstalo. Nové jméno.
Místo Chlubil mu začali říkat Nebojsa.