Vědma dobrodějka
Proti řádění čarodějnic, pokud se na ně věřilo, naštěstí lidé nebyli bezbranní, neboť v severomoravských vískách vedle čarodějnic žily i moudré babičky dobrodějky – vědmy, které uměly lidem poradit, co proti kouzlům dělat. Taková vědma dobrodějka uměla vyléčit každou nemoc, zrušit moc kouzla i uřknutí. Uřknutého okouřila koroptvím peřím, utřela mu tváře podolkem nebo jeho vlastní čepicí, dala mu polknout „mýdýlko“, černou pilulku vyrobenou z různého koření, krev z rány zastavila pavučinou a bylo zas dobře.
Jedna babička vědma pomáhala nedomrlým dětem tím, že jim řezala „kruh“. Přeřízla jim břitvou jemné modré žilky na zadní straně ušních boltců a pak jim přeťaté žilky namazala česnekem rozdrhnutým v soli. Tím, jak tvrdila, obrátila „kruh“ nátury na opačnou stranu a všecky škodliviny se musely dát na zpáteční cestu, odkud přišly, a dítě se uzdravilo.
Strupy v obličeji mazávala dětem husím pírkem namočeným ve sladké smetaně. Proti kašli dávala dětem „sladký dřevo“ čili lékořici a proti škrkavkám „cicvárový semínko“ zamíchané v medu. A všecko to pomáhalo. Však o babičce také široko daleko říkali, že je chytřejší než „celé šumberské dochtor“.
Proti „ofouknutí“ lasičkou nebo tchořem a na „nátku“ (nádchu), při kterých prý vznikaly bolestné opuchliny dásní, měla jedinečný recept. Do železného hrnce dala žhnoucí dřevěné uhlí a nasypala na ně proutky ze starého, hodně opotřebovaného březového pometla, třísky z ošlapaného domovního prahu, svěcené kočičky z vrby, svěcenou sůl, koroptví peří, chlupy ze zaječí pacičky a usušené myší kostičky. Hrnec strčila do pytle od režné mouky, do otvoru v pytli musel nemocný strčit hlavu, nechat si ji do pytle pod krkem zavázat a vdechovat kouř z proutků, třísek, chlupů a kostiček. Potom si nakouřeným pytlem do rána hlavu ovázat a ráno si už mohl pochvalovat:
„Smradu jak v hradu, ale mám zdravou bradu.“