�terick�

Uprost�ed noci zjev� se, u ohn� m�ho stoj�,
na tr�v� zelen� zdoben� sedmikr�skou,
nesm�le d�v� se a rukou m�ch se boj�,
v nich� n�st ji chci na sv�ta kraj a zalykat se l�skou.

Do �asu �svitu, do chv�le kokrh�n�,
je se mnou v�la, p�elud  z mlh a medu,
pro� l�sku odm�t�, v�ak ��ci nedovedu,
m� srdce odm�t� a polibku se br�n�.

Tak kr�sn� je, �e dech se mi a� taj�,
tak bl�zko je a p�esto vzd�len�,
jen jej� obraz m� vzpom�nky znaj�,
bez n� cesta m� je pust�, sp�len�.

S parsky prvn�mi se rozplyne a zmiz�,
za c�lem kr���m d�l a �ivot m�j se kr�t�,
shrben� v prachu se plou��m za svou viz�,
doufaje v z�zraky, �e n�kdy snad se vr�t�.

Bez srdce, bez krve a s du�� prokletou,
nad�j� jen jsem �iv, v�ak c�l je v nedohlednu,
s o�ima slep�ma j� d�le nedohl�dnu,
posledn� c�t�m se jak te�ka za v�tou.