Jan Van‡ura

1.Jan Van‡ura chvostn˜ panic
  jen‘ by s d¡vkou ne¨el za nic,
  domn¡val se, ‘e u ƒasa,
  jen na chcan¡ m  pinƒasa.

2.Nevˆdˆl ‘e ‘ensk  ƒoura,
  stvo©en  je pro pinƒoura.
  Jedenkr t si vy¨el k lesu
  natrhat si trochu v©esu.

3.Trochu v©esu, trochu jmel¡,
  poslechnout si bzukot v‡el¡.
  Do tr vy si pˆknˆ sed,
  modr‚ o‡i knebi zved.

4.Kdy‘ tu n hle, kde se vzala,
  lesn¡kovic Ma©ka st la.
  Jan Van‡ura se vzchopil,
  zamra‡il se, o‡i zklopil.
  NeboŸ jemu vypravoval ze vsi star˜ €amrda,
  ‘e prej lesn¡kovic Ma©ka si velmi r da zamrd .

5.Usm la se Ma©ena,
  by v¨¡ k mrdu stvo©ena.
  Neut¡kej, po‡kej chvilku,
  p©e©¡zni mˆ, v‘dyŸ m ¨ pilku.

6.R da bych si s tebou ¨oustla,
  a hned si mu v cestu stoupla.
  Zase used, ona taky,
  nedˆlala ‘ dn‚ praky.

7.Bl–zku strhla, kypr‚ kozy,
  kter‚ mˆli v rukou mnoz¡,
  uk zala Van‡urovi,
  pohled na nˆ - byl mu nov˜.

8.Ut‚ct chtˆl, ve tv ©i rumˆl
  v £divu na kozy ‡umˆl.
  Kozy vzala, nat© sala,
  jenom takhle pov¡dala.

9."Kdy‘ se suknˆ dol– sund ,
  tenhle ‘l bˆk, to je kunda".
  Cel  nah  p©ed n¡m st la,
  bez ostychu, jen se sm la.

10.Jan Van‡ura, chvostn˜ panic,
  jen‘ by s d¡vkou ne¨el za nic,
  zahodil hned kytku m ku,
  podrbal se na ‡–r ku.

11.Za ruku ho Ma©ka vzala,
  na kundu mu ruku dala.
  On ji sv¡ral, ma‡kal dlan¡,
  potom prdel, no‘ky lan¡.

12.Ol¡zal j¡ kozy obˆ,
  za prdel si p©it h k sobˆ.
  Ma©kou ale v ¨e¤ hnula,
  poklopec mu rozepnula.

13.€–r ka mu pohojdala,
  s ‘aludem si nˆ‘nˆ hr la.
  A‡ jich v rukou mˆla na sto,
  takov˜hle nebyl ‡asto.

14.Ach ty koule, hledˆt milo,
  ka‘d  v ‘¡ aspo¤ kilo.
  Byly jako vejce p¨tros¡,
  kdo takov˜ koule nos¡ ?

15.Jan Van‡ura chvostn˜ panic
  jen‘ by s d¡vkou ne¨el za nic,
  vrazil ho tam v d‚lce cel‚,
  a‘ j¡ vklouzl do prdele.

16.Ma©ka se v¨ak nezalekla,
  kundu tiskla jako vztekl .
  Zapleten‚ jejich £dy,
  vyr˜valy tr vu z p–dy.

17.›oustni v¡c, d l bych ho chtˆla,
  nadˆlej mi duchy z tˆla.
  On se na n¡ znovu vrhnul,
  div j¡ kundu nerozthnul.

18.Desetkr t ¨tˆst¡m hry‘e,
  poblil se j¡ ‡–r k v d¡©e.
  Jan Van‡ura chvostn˜ panic,
  nep©estal by nyn¡ za nic.

19.D le nandaval ho skvˆle,
  do huby i do prdele,
  pod pa‘¡ i mezi kozy,
  kter‚ mˆli v rukou mnoz¡.

20.Ma©ka ¨ukala jak vztekl ,
  po stehnech j¡ ¨Ÿ va tekla.
  Kunda bolela j¡ cel ,
  mrdat ale po© d chtˆla.

21.A on © dil k nepozn n¡,
  patn ct ‡¡sel bez vynd n¡.
  ›estn ct‚ mˆl na po© dku,
  ‡–r ka jak z ‘uly kladku.

22.Kde se vzala, tu se vzala,
  pan¡ lesn¡kovic st la.
  P©ekvapen¡m onˆmˆla,
  kdy‘ tu hody uvidˆla.

23.M¡sto aby ustrnula,
  sukni sobˆ vyhrnula.
  Kdy‘ tu ¨oust ¨ moj¡ dceru,
  pro‘ene¨ mi kundu vˆru.

24.Van‡ura j¡ ho tam vrazil,
  a‘ se j¡ dech v tˆle srazil.
  Jak h zel sebou na n¡,
  ©ekl si: "Ta je k pomrd n¡".

25.Jednou tu a zase onu,
  pohoupal j¡ na ohonu.
  Matku z dcerou, dceru s matkou,
  ucp val je teplou z tkou.

26.Za hodinu, co‘ je k zlosti,
  mˆli toho obˆ dosti.
  Van‡ura se p©estal sm t,
  ‡–r k st l furt jako ml d.

27.›el pan lesn¡ pr vˆ kolem,
  na¨el dceru za topolem,
  nevidˆl ... svoj¡ pan¡,
  n hle na nˆj p©¡¨lo sran¡.

28.K¨andy st hl, na bobe‡ek,
  skr‡il se za jalove‡ek.
  Bylo ticho, vˆt©¡k v l,
  a on si tam klidnˆ sral.

29.Jan Van‡ura v on‚ dobˆ,
  nach zel se v hrozn‚ zlobˆ,
  nejen lesn¡, ale i dcera si ztˆ‘ovali,
  ‘e je cel  d¡ra bol¡.

30.Nemohly se ani hnout,
  v kund ch bolel ka‘d˜ kout,
  v nejlep¨¡m byl ale on,
  zvon by vˆ¨el na ohon.

31.Sem tam se mu mocnˆ houpal,
  a jak takhle kolem koukal,
  spat©il v k©ov¡ bl¡zko sebe,
  prdel b¡lou jako nebe.

32.Jako lev se ti¨e skr‡il,
  a hned mu ho tam str‡il.
  Jak to obˆ uvidˆli,
  udiven¡m onˆmˆli.

33.Lesn¡k za©val hlasem obra,
  myslel, ‘e ho kousla kobra,
  zbˆsil˜ na £tˆk se dal,
  jako k–¤ p©i bˆhu sral.

34.Jan Van‡ura chvostn˜ panic,
  jen‘ by nep©estal teƒ za nic,
  hodlal dok zati v¡ce,
  zabˆhl si do vesnice.

35.S kamenn˜m ‡–r kem v hrsti,
  zabˆhl a‘ na n mˆst¡,
  v¨echny ‘eny, jak ho z©eli,
  uslintan‚ pusy mˆli.

36.A ty, kter‚ kdysi byly chladn‚,
  skoro jako led,
  chtˆli nyn¡ b˜ti prvn¡,
  nastr‡ily kundy hned.

37.A Van‡ura horem p dem,
  oprcal je p©edem zadem

38.Po vsi tekla medovina,
  a Van‡ura, ten hrdina,
  kdy‘ u‘ nemˆl s k˜m by mrdal,
  ani kr vou nepohrdal.

39.Ztratil do budoucna v¡ru,
  ‘e utah  ka‘dou d¡ru,
  s trpk˜m sm¡chem pob¡zeje,
  u©¡zl ‡–r ka i vejce.

40.Proto na za‡ tku mˆla
  st ti tato slova:

  " V ran‚m vˆku mrdat za‡ni,
  kunda po ‡–r ku dycht¡,
  ‡–r k zas po kundˆ p chne
  proto ¨oustej, je to zdrav‚ !!! "