Pr zdninov 
     _________________________________________________________________
   
   Zn te to - l‚to, pr zdniny, dovolen‚ a na silnic¡ch m–‘ete
   potkat tu vˆt¨¡, tu men¨¡ skupinky cyklist– r–zn‚ho vˆku i
   pohlav¡, kte©¡ si mysl¡, ‘e jednou za rok zachr n¡ "t˜dnem v
   sedle" sv‚ svaly a klouby zni‡en‚ ka‘dodenn¡m vysed v n¡m za
   psac¡mi stoly. P©esnˆ tohle si myslela i na¨e pˆti‡len  skupina,
   kter  (ostatnˆ jako ka‘doro‡nˆ) vyrazila na bicyklech r–zn˜ch
   zna‡ek i druh–, aby od hospody k hospodˆ ¨nˆrovala ‡eskou,
   pop©¡padˆ moravskou nebo slezskou krajinu a ve‡er zapadla pod
   ¨ir k nebo do stanu, debatuj¡ce o tom, kolik hezk˜ch holek jsme
   cestou vidˆli a co v¨echno by se s nimi dalo dˆlat.
   Letos byla na programu Morava. Ji‘n¡. Pr˜ v¨echno levn‚,
   skl¡pky, koup n¡, kr sn˜ sle‡ny - prostˆ pohoda. Nam¡sto toho
   jsme ji‘ t©et¡ den stoupali do kopc– a za‡ala n s chytat © dn 
   ponorkov  nemoc. A tak kdosi p©i¨el na n pad, ‘e se rozdˆl¡me.
   Za dva dny sraz tam a tam. Kdo to nestihne, m  sm–lu, kola
   nalo‘¡me do vlaku a hur  do Prahy.
   P©iv¡tal jsem ten n pad, dal si se zbytkem v˜pravy posledn¡
   pivo a s £levou a pocitem, ‘e teƒ budu moct za ¨patnou cestu do
   kope‡ka nad vat nanejv˜¨ tak s m na sebe jsem vyrazil na smˆrem,
   kter˜ jsem si p©edt¡m ledabyle vymyslel s pou‘¡t¡m prastar‚
   mapy. To byla asi jedna hodina po obˆdˆ.
   Jen‘e kope‡ky neust valy. Neb˜t jednoho p©¡jemn‚ho "se¨upu" do
   £dol¡‡ka, kde se lesknul mal˜ rybn¡k, asi bych sebou pra¨til do
   p©¡kopu a vyka¨lal se na v¨echno. Takhle jsem se alespo¤ trochu
   opl chnul a osvˆ‘il.
   Kolem osm‚ ve‡ern¡ jsem se za‡al (jako v‘dycky pozdˆ) zab˜vat
   my¨lenkou, kam dnes na noc ulo‘¡m svou zni‡enou tˆlesnou
   schr nku. Vzhledem k tomu, ‘e jsem u‘ dobr˜ch pˆt kilometr–
   nepotkal ‘ dn˜ n znak civilizace, nab˜vala tato ot zka na
   v ‘nosti. Nav¡c les, p©es kter˜ jsem svi¨tˆl, zp–soboval, ‘e se
   naoko za‡alo stm¡vat je¨tˆ rychleji, ne‘ by to bylo obvykl‚.
   Po p r stech metrech jsem usly¨el zvuk kytary a rozja©en‚ mlad‚
   hlasy.
   "Pojƒ k n m, ojet  gumo!" volali na mˆ kluci, kte©¡ sv  kola
   op©eli o stromy a rozbili sv–j dne¨n¡ t bor na okraji silni‡ky,
   po kter‚ jsem zrovna jel.
   Jen jsem jim zam val a pokra‡oval d l. Byla to mo‘n  chyba,
   napadlo mˆ po chvilce.
   "Abys nedojel do Rakouska," sly¨el jsem je¨tˆ za sebou, "m ¨
   v–bec s sebou pas?!"
   Vyjel jsem z lesa a zjistil, ‘e tma, kterou vytv ©ely stromy
   nad silnic¡, se u‘ £plnˆ vyrovnala s tmou, kter  byla i mezi
   poli. P–l des t˜, sakra. Nav¡c jsem za‡¡nal m¡t docela hlad.
   Silnice se zase za‡ala ¨plhat do m¡rn‚ho kopce. Vtom jsem si
   v¨iml dvou svˆt˜lek, kter  se vyloupla ve svahu. ’e by
   civilizace?
   P©ijel jsem je¨tˆ bl¡‘. Byl to b¡le om¡tnut˜ d–m, kter˜ podle
   slohu musel pamatovat p©inejmen¨¡m Marii Terezii. No ale co.
   Sv¡t¡ se tam, jsou tam lidi! Samotn‚mu se mi jen tak pod ¨ir kem
   sp t nechce.
   —zkou pˆ¨inkou jsem dotla‡il sv‚ho dvoukolov‚ho o©e k domu.
   Klasika: roz¨tˆkal se pes.
   "Arane, ticho!" ozval se ‘ensk˜ hlas z otev©en‚ho okna. Jen‘e
   Aran neposlechl.
   "Co jan‡¡¨?" ozval se znovu ten hlas a jeho majitelka se
   vyklonila z okna.
   "Fuj, to jsem se lekla," ©ekla, "co tady chcete?" Ten dotaz
   pat©il ur‡itˆ mnˆ, proto‘e jsem si byl jist, ‘e v okruhu 10
   kilometr– nen¡ ani noha.
   Napadla mˆ vtipn  vˆta "Dobr˜ ve‡er, nem te trochu pitn‚ vody?
   J  m m hlad, ‘e bych tady p©espal!", ale radˆji jsem za‡al
   pokornˆji.
   "Dobr˜ ve‡er, tro¨ku jsem se ztratil, mohl bych si tady nˆkde
   bl¡zko Va¨¡ civilizace postavit stan?"
   "Vy jste se ztratil? Tady? A kam jste jel? Do V¡dnˆ, ne?"
   zasm la se ona, "mo‘n  bych v s mohla na noc nechat na senˆ,
   chcete?"
   "To budete moc hodn ," oddechl jsem si, proto‘e jsem si sp¡¨
   p©edstavoval reakci jako "t hni vandr ku, nebo si p©inesu
   flintu".
   Za chvilku zarachotil kl¡‡ v brance a branka se otev©ela.
   "Tak pojƒte," ©ekla a posv¡tila si na mˆ baterkou.
   Dovedl jsem si kolo na dv–r a sundal z nosi‡– cel˜ sv–j
   majetek. A hlavnˆ spac k.
   "Pojƒte dovnit©, d m v m nˆco k j¡dlu," ©ekla ona.
   Teprve teƒ jsem si uvˆdomil, ‘e jsem si svou zachr nkyni ani
   po© dnˆ neprohl‚dl. ›el jsem za n¡ do domu.
   Osvˆtlen  kuchy¤ byla za©¡zena jako podle Babi‡ky od Bo‘eny
   Nˆmcov‚. Kachlov  kamna, vy©ez van‚ ‘idle i st–l. Malovan  sk©¡¤
   a kredenc se spoustou ¨upl¡‡k–.
   To v¨echno ale nebylo nic proti m‚ zachr nkyni. Sv‚ ‡ern‚ vlasy
   mˆla sv z ny do drdolu a na jej¡m obli‡eji nejv¡ce z ©il jej¡
   £smˆv a ‡ern‚ o‡i. Mˆla na sobˆ jednoduchou b¡lou bl–zku a
   vsadil bych se, ‘e pod n¡ u‘ v–bec nic. Tedy nic... Modr  suknˆ
   pod kolena a na nohou se¨lapan‚ sand ly. Mohlo j¡ b˜t tak
   dvacet. Krev a ml¡ko.
   "Nechci v s otravovat," ©ekl jsem, "uka‘te mi, kde je to seno,
   nebo v m usnu tady na fleku!"
   "Jen si sednˆte," ©ekla a polo‘ila na st–l © dn˜ kraj¡c chleba
   a kus uzen‚ho masa.
   To byl argument, kter˜m mˆ dostala. Slupnul jsem ve‡e©i tak
   rychle, ‘e jsem se s m divil.
   "Vy jste tu sama?" zeptal jsem se s je¨tˆ mastnou pusou.
   "Jen dneska a z¡tra," odpovˆdˆla. Na¨i jeli na funus nˆkam do
   Brna. Mus¡m se postarat o hospod ©stv¡.
   "A to se tady sama neboj¡te?" ptal jsem se d l.
   "Ani ne, tady nevid¡me ‡lovˆka klidnˆ cel˜ t˜den," usm la se,
   "tedy neb˜t zbloudil˜ch cyklist–..." Pod¡vala se na mˆ tak, jako
   by si myslela, jak jsem stra¨nˆ blbej.
   "Pojƒte, uk ‘u v m, kde budete sp t," ©ekla po chvilce, "ale
   nesm¡te tam kou©it."
   Dal¨¡ vtipnou vˆtu "J  nekou©¡m, j  si nech v m" jsem
   preventivnˆ taky vynechal, vstal jsem a ¨el za svou hostitelkou.
   "Tak tady to je," ©ekla, kdy‘ jsme ve¨li do stodoly provonˆn‚
   mou dne¨n¡ pe©inou, a baterkou uk zala do pat˜rka, kde bylo
   von¡c¡ seno u‘ i vidˆt.
   "Vodu na umyt¡ si mus¡te napumpovat na dvo©e a z chod je za
   rohem," ©ekla, kdy‘ jsem dopravil spac k a b gl pod hlavu na
   ur‡en‚ m¡sto, "a r no si vsta¤te, kdy budete cht¡t. Kohout v s
   ale vzbud¡ u‘ tak v pˆt," usm la se, "dobrou noc!"
   "Dobrou noc a moc dˆkuju," zavolal jsem je¨tˆ za n¡ a vylezl si
   do sv‚ senn‚ postele.
   Lehl jsem si na z da a d¡val se do stropu. Mezi prkny byly
   vidˆt hvˆzdy a kolem fidlali ctvr‡ci sv–j tradi‡n¡ koncert. Jsi
   s m s pˆknou holkou v chalupˆ, tedy skoro v chalupˆ, napadlo mˆ.
   Jen‘e jsi vy©¡zenej, jak dekret na byt, napadlo mˆ hned potom.
   Vstal jsem, abych ze sebe vypustil p©ebyte‡n‚ tekutiny a pak
   trochu smyl prach cest, kter˜mi jsem dnes jel.
   Vr til jsem se na dv–r, svl‚kl si tri‡ko i kraŸasy, hodil je na
   pumpu a za‡al pumpovat. Ani to moc nesk©¡palo, jak jsem p–vodnˆ
   ‡ekal.
   Kdy‘ jsem se tro¨ku opl chl, zastavil se m–j zrak na oknˆ vedle
   toho, co vedlo z kuchynˆ, kde jsem p©ed chvilkou sedˆl.
   Kuchy¤sk‚ okno u‘ bylo slep‚, ale v tom vedlej¨¡m sv¡tilo
   tlumen‚ svˆtlo. Potichu jsem se k oknu p©ibl¡‘il a nahl‚dl
   dovnit©.
   M  hostitelka sedˆla u velk‚ho zrcadla, na sobˆ mˆla takovou tu
   archaickou dlouhou b¡lou no‡n¡ ko¨ili a roz‡es vala si vlasy.
   Mˆla je dlouh‚ a‘ na z da.
   "Zapomnˆl jste nˆco?" zeptala se, ani‘ by odvr tila hlavu od
   zrcadla. No jasnˆ, vidˆla mˆ v nˆm. Alespo¤ to m m jednodu¨¨¡.
   "Jo, chtˆl jsem v m je¨tˆ jednou podˆkovat za laskavost,"
   vykoktal jsem ze sebe, proto‘e mˆ p©ekvapila.
   Vstala od zrcadla a popo¨la k oknu. Pod no‡n¡ ko¨il¡ se j¡
   kr snˆ r˜sovala velk  a pevn  ¤adra. Vlasy j¡ spl˜valy na ramena
   a tajemnˆ se usm¡vala.
   "To v s neu‡ili, ‘e na d¡vku se nepok©ikuje? Nechcete mi to
   je¨tˆ jednou zopakovat?"
   Odsunul jsem stranou dva kvˆtin ‡e s mu¨k ty, kter‚ zdobily
   okenn¡ ©¡msu a vsko‡il oknem do pokoje. Nijak ji to
   nep©ekvapilo, ani se nehnula.
   Chv¡li jsem st l a d¡val se na ni. Pousm la se. Teprve teƒ mi
   do¨lo, ‘e p©ed n¡ stoj¡m jen ve slipech. Vzal jsem ji za
   z pˆst¡. M¡rnˆ u¨kubla. Ale jen mali‡ko.
   "ž¡kal jsem, ‘e v m chci je¨tˆ jednou podˆkovat za to, ‘e jste
   mˆ rovnou nevyhodila," zopakoval jsem znova tu pitomost.
   Udˆlala krok ke mnˆ. Po© d jsem ji dr‘el za ruku.
   "J  jsem Marika," ©ekla.
   "J  jsem Pave...," sta‡il jsem ze sebe vypravit.
   Sv‚ p©edstavov n¡ jsem nedokon‡il. P©is la se la‡nˆ na m  £sta,
   vyprostila svou ruku z m‚ho sev©en¡ a nasmˆrovala ji zcela
   bezchybnˆ na posledn¡ kousek textilu, kter˜ jsem na sobˆ mˆl.
   Hladila m‚ slipy p©esnˆ v m¡stech, kde a‘ dosud odpo‡¡val m–j
   n stroj. Teƒ musela c¡tit stejnˆ jako j , ‘e se neskute‡nˆ
   rychle probouz¡.
   Ruce mi sjely k jej¡m bok–m a p©itiskl jsem si ji je¨tˆ v¡c k
   sobˆ. Tak, aby mohla pokra‡ovat ve sv‚ buditelsk‚ pr ci a
   z rove¤ tak, abych na sv‚m nah‚m hrudn¡ku uc¡til tvrdost jej¡ch
   bradavek, kter‚ se bleskurychle nalily a sv˜mi hroty hrozily
   prop¡chnout no‡n¡ ko¨ili.
   I moje slipy mi za‡aly b˜t £zk‚. Pochopila to. Klekla si a
   ob©adnˆ mi je st hla na zem. Pak vzala do ruky moje nalit 
   varlata, pohladila je a ke sv˜m £st–m si donesla pochoutku,
   kterou mo‘n  u‘ dlouho nemˆla. Ol¡zla mlsnˆ ¨pi‡ku m‚ho £du.
   Kdy‘ usly¨ela moje vzdychnut¡, kter‚ bylo zp–sobeno asi sp¡¨e
   p©ekvapen¡m ne‘ ‡¡mkoli j¡n˜m, vlo‘ila si £d do £st a‘ po ‘alud
   a pomal˜mi pohyby ho za‡ala vys vat. P©itom si potˆ‘k vala rukou
   moje varlata.
   Za‡aly se mi t© st nohy a jasnˆ jsem c¡til, ‘e tlukot srdce se
   p©en ¨¡ a‘ na ¨pi‡ku m‚ho n stroje, kter˜ byl v tu chv¡li skoro
   a‘ po ko©en pono©en v £stech m‚ dne¨n¡ kr sn‚ hostitelky.
   "Mariko, nebl zni, nast©¡k m ti to v¨echno do pusy," zmohl jsem
   se na chab‚ varov n¡.
   Na¨tˆst¡ to bylo zbyte‡n‚. Tˆsnˆ p©ed t¡m, ne‘ mohla z soba
   spermatu opustit m‚ tˆlo, vyt hla £d z £st a prvn¡ p©¡val
   lepkav‚ tekutiny z sahl jej¡ tv ©. Mlsnˆ se ol¡zla a nastavila
   obli‡ej i dal¨¡mu, tentokr t u‘ mnohem m‚nˆ intenz¡vn¡mu
   v˜st©iku.
   Vstala a znovu jsem uc¡til jej¡ hork  a vlhk  £sta na £stech
   sv˜ch. Po tv ©¡ch ji st le je¨tˆ st‚kalo kr snˆ na¨lehan‚
   sperma. Sv˜m hbit˜m jazykem, kter˜m p©ed chv¡l¡ zp–sobila bou©i
   v jin˜ch ‡ stech m‚ho tˆla, zkoumala m–j jazyk. D vala mi tak
   jasnˆ najevo, ‘e teƒ je na ©adˆ ona.
   Vzala mˆ za ruku a pomal˜mi kroky mˆ vedla k velik‚ d©evˆn‚
   posteli, na n¡‘ zat¡m odpo‡¡vala velk  pruhovan  pe©ina.
   Zastavil jsem se uprost©ed kroku. Zat hla mˆ za ruku a j  jsem
   si j¡ hned p©it hl k sobˆ. P©itiskla se z dy k m‚ hrudi. Rukou
   jsem nam¡©il k jej¡mu kl¡nu a za‡al ho pomal˜mi krou‘iv˜mi
   pohyby hladit. P©es l tku no‡n¡ ko¨ile jsem c¡til hust˜ porost
   jemn‚ho chm¡©¡. Op©ela si hlavu o m‚ rameno a ti¨e se zav©en˜ma
   o‡ima vzdychala. Zajel jsem rukou je¨tˆ tro¨ku n¡‘, a‘ jsem
   na¨el vchod do jej¡ tajn‚ jesky¤ky. Dr ‘dil jsem to m¡sto prstem
   a jej¡ st‚n n¡ nab¡ralo na hlasitosti. Jasnˆ jsem c¡til, jak
   l tka no‡n¡ ko¨ile v m¡stech, kter˜m jsem se vˆnoval, silnˆ
   vlhla.
   "Takhle mi to dˆlej," vzdychla mi do ucha Marika, "a j  za
   chvilku budu!"
   Je¨tˆ chvilku jsem si ji takhle p©ipravoval. No‡n¡ ko¨ile,
   kter  kryla i jej¡ kl¡n, byla v tˆch m¡stech u‘ £plnˆ mokr .
   Odsunul jsem jej¡ hlavu ze sv‚ho ramene, p©edklonil jsem se a
   obˆma rukama jsem zajel na m¡sta, kde no‡n¡ ko¨ile kon‡ila. Bylo
   to skoro a‘ u podlahy. Pomalu jsem vytahoval l tku vzh–ru a
   odhaloval jej¡ kr sn‚ tˆlo. Kdy‘ jsem se p©ibl¡‘il k pa‘¡m,
   zvedla je nad hlavu a jej¡ no‡n¡ £bor opustil tˆlo, kter‚ mˆl
   skr˜vat a chr nit. Obr tila se ‡elem ke mnˆ. St la tu £plnˆ
   nah . Velk  pevn  ¤adra s nalit˜mi bradavkami a hustˆ porostl˜
   kl¡n ‡ekaly, co bude d l.
   Vzal jsem ji do n ru‡e a opatrnˆ ji polo‘il na postel.
   Nad˜chan  pruhovan  pe©ina pomalu klesala pod sv˜m kr sn˜m
   n kladem. Marika si dala ruce pod hlavu, pokr‡en‚ nohy odt hla
   od sebe a uk zala mi poprv‚ sv–j poklad.
   Klekl jsem si k posteli, palci obou rukou rozt hl jej¡ kl¡n a
   zabo©il do nˆho obli‡ej. Chv¡li jsem vn¡mal vo¤av‚ vlhk‚ horko,
   kter‚ mˆ obklopilo. Pak jsem opatrnˆ p©ejel jazykem nabˆhl˜
   po¨tˆv ‡ek. Jej¡ zavzdych n¡ bylo velmi siln‚.
   "Je¨tˆ," vzdychla, "pros¡m, udˆlej mˆ, udˆlej mˆ!"
   Krou‘iv˜mi pohyby jazyka jsem ochutn val jej¡ bonb¢nek. Jej¡
   boky se za‡¡naly pomalu vlnit do rytmu pohyb– m‚ho jazyka. Vzala
   jednu mou ruku a polo‘ila si ji na b©¡¨ko. Nazna‡ila mi, ‘e si
   p©eje ve stejn‚m rytmu, jak˜m pohybuji jazykem je¨tˆ hladit
   rukou po b©¡¨ku a na ¤adrech.
   Rozp len˜ a £plnˆ zvlhl˜ kl¡n jsem chladil fouk n¡m do jemn˜ch
   chloupk–, kter‚ ho chr nily. Jej¡ vzdych n¡ a st‚n n¡ nebralo
   konce. Cel‚ tˆlo se j¡ za‡alo pohybovat v rytmu m‚ho hlazen¡,
   jej¡ kl¡n se mi vzdaloval a zase rychle p©ibli‘oval. Ten mal˜
   p©¡boj se st le zrychloval a zrychloval. U‘ nest‚nala ani
   nevzdychala. K©i‡ela vzru¨en¡m.
   A najednou bylo po v¨em, jej¡ pohyby p©estaly.
   "Pojƒ ke mnˆ," ©ekla mi ti¨e a odklopila velkou pe©inu.
   Sama se pod n¡ zavrtala a uk zala mi ml‡ky m¡sto, kam bych si
   mˆl lehnout j . Poslechl jsem.
   Jen jsem vedle n¡ ulehl, p©ikryla na¨e nah  a vzru¨en  tˆla
   tˆ‘kou modrob¡le pruhovanou duchnou, kter  kupodivu p©¡jemnˆ
   chladila.
   Polo‘ila si hlavu na mou hruƒ a jemnˆ ji l¡bala. Hladil jsem ji
   po vlasech a jasnˆ c¡til, ‘e kr snˆ von¡ he©m nkem.
   Pak se nadzdvihla a s hla pod pol¨t ©. Vyt hla malou lesklou
   vˆc.
   "Pros¡m, vezmi si to," za¨eptala.
   "Ochranu?" zeptal jsem se nech pavˆ.
   "Moc pros¡m," ©ekla a opatrnˆ roztrhla mal˜ s ‡ek s tou vˆc¡.
   Odt hla c¡p pe©iny a klekla si k m˜m noh m. Asi ‡ekala, ‘e bude
   muset chv¡li pracovat, aby mˆla ochranu na co nasadit. Ale m–j
   £d u‘ byl p©ipraven. P©ilo‘ila gumovou ‡epi‡ku na ¨pi‡ku m‚ho
   n stroje a vzorovˆ nat hla ochranu p©es cel˜ £d. Pak se zase tak
   tajemnˆ usm la a sedla si obkro‡mo na m  stehna.
   Chv¡li se na mˆ d¡vala, pak se m¡rnˆ zvedla a nasmˆrovala
   ¨pi‡ku m‚ho £du i s t¡m smˆ¨n˜m gumov˜m oc skem k m¡stu, kter‚
   jsem p©ed nˆkolika minutami dob˜val jazykem. €ekal jsem, ‘e si
   bude pomalu volit optim ln¡ hloubku, do jak‚ budu moct vstoupit.
   Ale bylo to jinak: Marika bleskurychle nasedla na m–j ztopo©en˜
   £d a za‡ala divok  j¡zda. Sedˆla a zase rychle vst vala, a‘ jsem
   se b l, ‘e mˆ v t‚ rychlosti opust¡. To ale ona nedopustila.
   Hlasitˆ oddechovala, jej¡ vo¤av‚ ‡ern‚ vlasy j¡ padaly do o‡¡,
   pevn  a velk  ¤adra se rychle pohupovala nahoru a zase dol–.
   Za‡¡nal jsem m¡t pocit, ‘e to dlouho nevydr‘¡m a dal¨¡ p©¡val
   semene skon‡¡ tentokr t v gumov‚m z sobn¡ku. Abych zbrzil
   vysokou rychlost jej¡ j¡zdy, vzal jsem do rukou jej¡ ¤adra a
   za‡al dvˆma prsty t©¡t jej¡ bradavky a dvorce. Trochu zpomalila
   a o to inzenz¡vnˆji za‡ala st‚nat.
   Potom stejnˆ n hle, jak s j¡zdou za‡ala, tak‚ skon‡ila. Lehla
   si zpˆt vedle mˆ a dala znovu pokr‡en‚ nohy ¨iroko od sebe.
   Klekl jsem si p©ed jej¡ kl¡n. Polo‘ila levou nohu na m‚ rameno
   a m¡rn˜m pohybem si mˆ p©it hla bl¡‘.
   Teƒ jsem mˆl ¨anci. P©edst¡ral jsem, ‘e jsem ztratil rovnov hu
   a rukou jsem se rychle op©el o postel. Narovnal jsem se a
   bleskurychle strhl ze sv‚ho n stroje ochranu.
   Vstoupil jsem do n¡ stejnˆ rychle, jako ona p©ed chv¡l¡. Jej¡
   obli‡ej se na vte©inu zk©ivil bolest¡, ale hned pot‚ zav©ela
   slastnˆ o‡i a z jej¡ch m¡rnˆ otev©en˜ch £st se za‡alo opˆt
   oz˜vat vzru¨en‚ vzdych n¡. Obj¡mala mne kolem krku a jej¡ nohy,
   kter˜mi obejmula m‚ boky, zvy¨ovaly s¡lu m˜ch pohyb–.
   "Ne‡ekej na mˆ," za¨eptala, "chci, abys byl ty!"
   Sv¡rala mˆ fantasticky. C¡til jsem, ‘e s ka‘d˜m nov˜m p©¡razem
   je sev©en¡ jej¡ho kl¡na silnˆj¨¡ a silnˆj¨¡. Rychlost jej¡ch
   vst©¡cn˜ch pohyb– se za‡ala zase zvy¨ovat stejnˆ jako hlasitost
   jej¡ho st‚n n¡. Bl¡‘il se nejsp¡¨ dal¨¡ z jej¡ch vrchol–.
   I j  jsem c¡til, ‘e bude tohle kr sn‚ milov n¡ u konce.
   Schv lnˆ jsem zpomaloval, abych tu chv¡li odd lil, ale jej¡
   nohy, kter‚ st le pevnˆ obep¡naly m‚ boky, za‡aly ud vat tempo
   samy.
   Teƒ! Mus¡m ven, blesklo mi hlavou. V¨¡ silou jsem se od n¡
   za‡al odpout vat. Ne¨lo to. M–j £d byl v ‘elezn‚m sev©en¡ jej¡ho
   kl¡na. Jej¡ nohy mˆ tla‡ily, abych z–stal. Vtom jsem c¡til, ‘e
   st©¡k m. V¨echno ¨lo do n¡.
   Padl jsem vys¡len¡m vedle n¡. Ani nev¡m, jak rychle jsem usnul.
   Kdy‘ jsem r no otev©el o‡i, bylo u‘ slunce asi hodnˆ vysoko.
   Venku zp¡vali pt ci a blankytnˆ modr‚ nebe nazna‡ovalo dal¨¡
   kr sn˜ letn¡ den.
   Marika vedle mˆ v posteli nebyla. Vstal jsem a za‡al se
   proch zet po m¡stnosti. P©es ‘idli byl p©ehozen b¡l˜ ru‡n¡k.
   Op sal jsem se j¡m a ve¨el do kuchynˆ. Na stole st l tal¡© s
   kol ‡i a hrnek k vy. O nˆj byl op©en kus pap¡ru s n pisem "Dobr‚
   r no!".
   Vzal jsem do ruky jeden kol ‡ a vy¨el na dv–r. Marika se pr vˆ
   vracela od stodoly. Mˆla na sobˆ tu samou modrou sukni, co v‡era
   ve‡er.
   Pol¡bili jsme se. Pak mi Marika dala kol ‡ do £st a sama jej
   za‡ala uj¡dat z druh‚ strany. Na¨e £sta se po chv¡li zase
   setkala. P©itiskl jsem ji k sobˆ a l¡bal jej¡ £sta a tv ©e.
   Sly¨el jsem zase jej¡ tich˜ a vzru¨en˜ dech.
   Do zpˆvu pt k–, kter˜ celou tuhle rann¡ idylku dopl¤oval, se
   najednou ozvalo p©¡¨ern‚ zvonˆn¡ a drn‡en¡ cyklistick˜ch zvonk–.
   "Bud¡‡ek, ospal‡e!" usly¨el jsem zn m‚ hlasy.
   Oto‡il jsem se. Bohu‘el jsem se nem˜lil. Moji spolucestuj¡c¡, s
   nimi‘ jsem se v‡era s celkem lehk˜m srdcem rozlou‡il, st li
   v¨ichni ‡ty©i p©ed brankou a vesele vyzv nˆli.
   "My jsme, ty vole, zabloudili," informovali mˆ.
   "J  u‘ jdu," houkl jsem na nˆ nevrle.
   Vzal jsem Mariku za ruku a vr til jsem se s n¡ do stodoly pro
   spac k a b gl, kter˜ jsem tam v‡era ve‡er nechal.
   U studny jsem pak posb¡ral rosou navlhl‚ tri‡ko a kraŸasy, v
   m¡stnosti u‘ pak zb˜valy jen m‚ slipy. Marika mˆ v¨ude
   n sledovala. Ti¨e a beze slova.
   Obl‚kl jsem se a vy¨el p©ed d–m pro kolo.
   "To je dost, ‘e ses vyhrabal," sly¨el jsem zase sv‚ kamar dy,
   zat¡mco jsem upev¤oval svoou v˜bavu k m‚mu dopravn¡mu prost©edku.
   Marika st la za m˜mi z dy a c¡til jsem, ‘e je probod v 
   pohledem.
   Vyvedl jsem kolo p©ed branku na cesti‡ku kolem domu. Op©el jsem
   ho o vedle stoj¡c¡ho kamar da a vr til se zpˆt na dv–r, kde
   z–stala st t Marika.
   "Nemus¡¨ m¡t strach z toho, ‘e sis v‡era nedal pozor," ©ekla mi
   a chtˆla odej¡t.
   "Po‡kej," chytil jsem ji za ruku a p©it hl prudce k sobˆ.
   "Na co m m ‡ekat?" zeptala se.
   "Chci ti jenom ©¡ct...," zamumlal jsem, "...chci ti ©¡ct, ‘e na
   tebe nikdy nezapomenu a..."
   "J  taky ne," usm la se a vyt hla odkudsi mal‚ srd¡‡ko spleten‚
   z tenk˜ch vˆtvi‡ek.
   "To m ¨ na pam tku ode mˆ," ©ekla je¨tˆ, "a teƒ u‘ bˆ‘."
   Pol¡bila mˆ na tv © a vysmekla se ze sev©en¡ m‚ ruky.
   Vy¨el jsem p©ed branku a nasedl na kolo. Kamar di beze slova
   nasedli tak‚ a jeden po druh‚m sj¡‘dˆli m¡rn˜ kope‡ek vedouc¡ k
   silnici. Jel jsem posledn¡. Marika st la za brankou a m vala.
   Za chvilku jsme vyjeli na silnici. Staven¡, v nˆm‘ jsem str vil
   kr snou a trochu zvl ¨tn¡ noc, pomalu mizelo v d lce. A s n¡m i
   tajemn  a kr sn  Marika.
   Pokud jste ‡ekali na happy end, nemohu bohu‘el slou‘it. Takov˜
   je ale ‘ivot...
     _________________________________________________________________