RESPEKT 19/95 && !%t1000/300*1 Tituln¡ strana && !%t1000/300*1 M¡r na ‡estn‚ slovo Zaml‡ovan‚ d–sledky druh‚ svˆtov‚ v lky S historikem Tom ¨em Pas kem o okupaci a kolaboraci Jak byste stru‡nˆ a p©itom jednozna‡nˆ definoval kolaboraci? Kolaborantem se v podstatˆ st v  ‡lovˆk, kter˜ dˆl  v¡ce, ne‘ mus¡. Ale kdo definuje to ¯nav¡c®, kdo ur‡uje, co se mus¡ dˆlat v podm¡nk ch okupace? Od roku 1907 existuje haagsk˜ protokol, v˜sledek jedn n¡ o tom, jak se m  v‚st pozemn¡ v lka. Stanov¡, ‘e v p©¡padˆ obsazen¡ £zem¡ nep©¡telem je obyvatelstvo povinno poslouchat p©¡kazy okupanta, nicm‚nˆ nen¡ mu povinno vˆrnost¡. To je velice d–le‘it  vˆc: byla ©e‡ena sedm let p©ed prvn¡ svˆtovou v lkou, ani‘ kdo tu¨il, co tato - nato‘pak druh  svˆtov  - v lka p©inese. Ale zm¡nˆn˜ protokol z–stal v platnosti, nikdo ho nezru¨il. Tak‘e nap©¡klad v dubnu 1939 si Emil H cha jako st tn¡ prezident Protektor tu €echy a Morava a z rove¤ jako b˜val˜ prezident Nejvy¨¨¡ho spr vn¡ho soudu vy‘ dal expertizu haagsk‚ho protokolu. Z n¡ pak vyvodil d–sledky i s m pro sebe - jak se m  chovat v tomto slo‘it‚m obdob¡. Ov¨em kdybychom to vzali v praxi - kde le‘¡ hranice mezi povinnost¡ poslouchat p©¡kazy a vˆrnost¡ v–‡i okupantovi? Za okupace tady byla cel  ¨k la lid¡, kte©¡ v tomto re‘imu museli pracovat: zemˆdˆlci, dˆln¡ci i £©edn¡ci museli vykon vat sv‚ povol n¡. Byla to ma¨in‚rie, ur‡it˜ stroj. Pokud ale nˆkdo p©ekro‡il m¡ru na©izovac¡ povinnosti a ¨el d l vst©¡c my¨lenk m okupanta, nebo za‡al tyto my¨lenky rozv¡jet, podporovat ‡i zd–raz¤ovat, je to nˆco jin‚ho. Nap©¡klad hned po 15. b©eznu 1939 vy¨el ‡l nek dr. Josefa Klimenta ¯Obnovuje se svat  ©¡¨e ©¡msk  nˆmeck‚ho n roda®. T¡m autor jasnˆ p©ekro‡il onen pr h, ono ¯muset®. Pat©¡ sem i v˜zvy pozdˆj¨¡ho reprezentanta programov‚ kolaborace Emanuela Moravce, kdy ©¡kal, ‘e je t©eba vyhubit ‡eskou inteligenci, ‘e je mu milej¨¡ poctiv˜ dˆln¡k, kter˜ pracuje, ne‘ nˆjak˜ pis lek ‡i inteligent, kter˜ p¡¨e a mysl¡. Jmenoval jste jasn‚ p©¡klady. Ale t©eba v roce 1942 vy¨la k H chov˜m sedmdes tin m v˜pravn  publikace, a kdy‘ ‡lovˆk nahl‚dne do jej¡ tir ‘e, spat©¡ tam jm‚na nezpochyb¤ovan˜ch kulturn¡ch ¨pi‡ek, v‡etnˆ Ji©¡ho Trnky. Nebylo to tak‚ nˆco ¯nav¡c®? Jistˆ, tuto knihu uspo© dal pr vˆ zm¡nˆn˜ Josef Kliment, tehdej¨¡ vedouc¡ ideov‚ho oddˆlen¡ prezidentsk‚ kancel ©e, jak bychom ©ekli dnes. Za okupace se ud¡lely i takzvan‚ n rodn¡ ceny, kter‚ dost vala ©ada umˆlc–, mezi nimi najdete i Otakara V vru. Obdr‘el ji dokonce Albert Pra‘ k. Z le‘¡ na tom, za‡ ji doty‡n˜ laure t dostal. Je rozd¡l mezi dramatikem Franti¨kem Zav©elem a Albertem Pra‘ kem. Tady se mus¡ uplatnit individu ln¡ p©¡stup - jak se kdo projevoval. Z toho ale plyne, ‘e jde sp¡¨e o mravn¡ soud ne‘ o pevn  krit‚ria, zakotven  t©eba v z konˆ. Koneckonc– i V clav €ern˜ o tom psal ve sv˜ch pamˆtech: tehdej¨¡ Syndik t spisovatel– po v lce vylu‡oval ‡leny a udˆloval distance - nap©¡klad ‡ty©i roky Franti¨ku Ko‘¡kovi - s d–razem na to, ‘e nen¡ soudn¡ instanc¡. V jist‚m smyslu se tu z kon uplatnil, i kdy‘ v roce 1945 nevl dly z kony, ale dekrety, co‘ je ur‡it˜ rozd¡l. Hlavn¡ retribu‡n¡ dekret z 19. ‡ervna 1945 obsahoval i dekret ‡¡slo 16 o mimo© dn˜ch lidov˜ch soudech, co‘ je vlastnˆ stann‚ pr vo. To nelze oddiskutovat, proto‘e ten, kdo byl odsouzen k trestu smrti, mˆl dvˆ hodiny pr va na ‘ivot, nic v¡c. N sledoval dekret ‡¡slo 17 o N rodn¡m soudu. Podle nˆj mˆl b˜t souzen st tn¡ prezident, vl da Protektor tu, ¨pi‡ky protektor tn¡ho re‘imu a podobnˆ. A 27. ©¡jna 1945 Edvard Bene¨ podepsal dekret o provinˆn¡ proti n rodn¡ cti, tzv. mal˜ dekret, kter˜ trestal men¨¡ viny. Na jeho z kladˆ se ud¡lely tresty vˆzen¡, pokuty i z kazy publicistick‚ ‡innosti tohoto typu, jak jste se o nˆm zmi¤oval. Ale nerozhodoval o tom soudn¡ tribun l, n˜br‘ zvl ¨tn¡ komise okresn¡ch n rodn¡ch v˜bor–. (strana 12) && !%t1000/300*1 Koment ©e (2/3) && !%t1000/300*1 €ern  d¡ra pov le‡n˜ch jistot Za z ruky sv‚ n rodn¡ existence jsme zaplatili p©¡li¨ vysokou cenu Kdy‘ €e¨i hovo©¡ o tom, ‘e nelze problematizovat ¯v˜sledky druh‚ svˆtov‚ v lky®, vzbuzuje to v nezaujat‚m poslucha‡i zmatek: k tˆmto v˜sledk–m p©ece pat©ily vˆci, kter‚ u‘ d vno zproblematizov ny byly, jako rozdˆlen¡ Nˆmecka nebo v‡lenˆn¡ ©ady st©edoevropsk˜ch zem¡ do sf‚ry rusk‚ho vlivu. My t¡m ov¨em zpravidla mysl¡me nˆco trochu jin‚ho, ne‘ co ©¡k me: toti‘ to, ‘e nelze zproblematizovat ty jistoty, kter‚ v˜sledek druh‚ svˆtov‚ v lky p©inesl ‡esk‚mu n rodn¡mu spole‡enstv¡. V¡tˆzstv¡ Spojenc– nad Hitlerov˜m Nˆmeckem pro n s znamenalo, ‘e bylo potvrzeno pr vo €SR na zaji¨tˆnou existenci. Ta zahrnovala mezin rodnˆ pr vn¡ uzn n¡ obnoven‚ €SR a odstranˆn¡ vnit©n¡ch destabilizuj¡c¡ch prvk–. Nˆmeck  men¨ina z €ech, Moravy a Slovenska byla vyk z na z £zem¡ st tu. Maƒarsk  men¨ina byla zcela podstatnˆ omezena ve sv˜ch pr vech a v politick‚m vlivu. A kone‡nˆ pozice Slov k– ve spole‡n‚m st tˆ byla v d–sledku v le‡n‚ho anga‘m  Slovensk‚ republiky podstatnˆ oslabena a ‡esk  nadvl da v obnoven‚m st tˆ byla zachov na. V¨echna tato opat©en¡ Spojenci p©inejmen¨¡m tolerovali a SSSR v podstatˆ podporoval. Je pravda, ‘e v nˆkter˜ch ohledech do¨lo pak v pr–bˆhu let k ur‡it˜m zmˆn m (postupnˆ byli Pol ci, Maƒa©i a nakonec i zbyl¡ Nˆmci form lnˆ uzn ni za ¯n rodnostn¡ men¨iny® a roce 1968 se zmˆnil i pomˆr €ech– a Slov k– - €SSR se stala, zase aspo¤ form lnˆ, federac¡). Jistoty z¡skan‚ bezprost©ednˆ po v lce t¡m v podstatˆ ohro‘eny nebyly. A nebyly podstatnˆ ohro‘eny ani rozdˆlen¡m st tu v roce 1992, i kdy‘ znamenalo zat¡m jejich nejvˆt¨¡ ot©es. Za ka‘dou cenu D–vody, kter‚ vedly €echy bˆhem druh‚ svˆtov‚ v lky a bezprost©ednˆ po n¡ k tomu, aby pro sebe tyto jistoty ‘ dali a nakonec i vydobyli, le‘¡ v traumatick˜ch z ‘itc¡ch a zku¨enostech ‡esk‚ho n rodn¡ho spole‡enstv¡ z let 1938 - 1945. Celon rodn¡ trauma m–‘e ov¨em zp–sobit jen politick  ud lost nˆjak˜m zp–sobem, byŸ skrytˆ, problematick . Probl‚m mnichovsk‚ dohody nespo‡¡val jen a v prvn¡ ©adˆ v tom, ‘e se jednalo ¯o n s bez n s®. Takov˜ postup lze konec konc– legitimovat v p©¡padˆ, kdy‘ vede k politicky proz¡rav‚mu a spravedliv‚mu ©e¨en¡. Sudetsk˜m Nˆmc–m v roce 1938 nepochybnˆ ne¨lo o nic v¡c ne‘ o pr vo na sebeur‡en¡. Osud €SR po odtr‘en¡ jejich £zem¡ jim byl lhostejn˜, netou‘ili ji zni‡it. Bohu‘el spojenec, kter˜ jim k uplatnˆn¡ pr va na sebeur‡en¡ pomohl, Adolf Hitler, ch pal tuto z sadu jen jako politick˜ instrument k dalekos hlej¨¡mu c¡li, toti‘ k roz¨¡©en¡ ¯‘ivotn¡ho prostoru® pro t©et¡ ©¡¨i. Nen¡ tedy divu, ‘e €e¨i vid¡ z ©¡ 1938 a b©ezen 1939 jako dva propojen‚ ‡l nky jednoho ©etˆzu - taky jimi skute‡nˆ byly. P©itom okupace ‡esk˜ch zem¡ Hitlerov˜m Nˆmeckem v b©eznu 1939 (a nikoli a‘ p©epaden¡ Polska) byla prvn¡m Hitlerov˜m ‡inem, kter˜ znamenal ‡istou agresi bez jak‚koli ideologick‚ z stˆrky. N sledoval teror, jak˜ tato zemˆ v tomto stolet¡ jinak neza‘ila (samoz©ejmˆ, ‘e se ned  srovn vat s t¡m, co se tehdy dˆlo t©eba v Polsku nebo v okupovan‚ ‡ sti SSSR - jen‘e pro‡ by se to zrovna s t¡m mˆlo srovn vat!), nav¡c prov zen˜ malichern˜m a politicky nesmysln˜m poni‘ov n¡m a sek˜rov n¡m. Odtud ‡esk‚ trauma nezaji¨tˆnosti n rodn¡ existence a snaha tuto existenci co nej£plnˆji hmotnˆ (mocensky) pojistit. Cena, kterou bylo ‡esk‚ n rodn¡ spole‡enstv¡ za tyto jistoty ochotno zaplatit a kterou taky zaplatilo, byla nesm¡rn . Znamenala z©eknut¡ se podstatn˜ch ‡ st¡ liber ln¡ a demokratick‚ tradice, na nich‘ byla modern¡ ‡esk  politika budov na od sv˜ch prvn¡ch kr–‡k– v dobˆ p©edb©eznov‚ (z kladn¡ ob‡ansk  pr va a svobody i politick  pluralita byly podstatnˆ omezeny je¨tˆ p©ed —norem). A proto‘e touto tradic¡ jsme byli zakotveni v z padn¡, latinsk‚ k©esŸansk‚ civilizaci, znamenala i rezignaci na tyto podstatn‚ souvislosti. Stalo se tak pod dominantn¡m vlivem sovˆtsk‚ho Ruska. Sovˆtsk‚ Rusko pak po celou dobu sv‚ nadvl dy €ech–m garantovalo form ln¡ jistoty jako nedotknutelnost hranic (po odtr‘en¡ Podkarpatsk‚ Rusi, kterou ov¨em €e¨i snadno o‘eleli), st tn¡ jazyk a omezenou autonomii v r mci sovˆtsk‚ho imp‚ria. V r mci tˆchto z ruk vedlo v¨ak ‡esk‚ n rodn¡ spole‡enstv¡ po dlouh  l‚ta docela vypr zdnˆn˜ politick˜ i kulturn¡ ‘ivot, prob¡hal proces hlubok‚ho rozvratu ‡esk‚ spole‡nosti. Faktick˜ pocit ohro‘en¡ vedl - velmi podobnˆ jako u Nˆmc– po roce 1933 - k traumatick‚ a docela nep©imˆ©en‚ reakci, kter  ve skute‡nosti zachra¤uje nesrovnatelnˆ m‚nˆ, ne‘ co obˆtuje. ¯Kdo by chtˆl zachr nit sv–j ‘ivot, ztrat¡ jej,® - tento cit t z evangelia uv dˆl maƒarsk˜ politolog Istvan Bib¢, kdy‘ ve ‡ty©ic t˜ch letech analyzoval dˆjinn  traumata st©edoevropsk˜ch n rod–. Odpu¨tˆn¡ a sm¡©en¡ Z padn¡ ‡ st Evropy pro¨la po v lce docela jin˜m procesem. Pod hroz¡c¡m tlakem rusk‚ rozp¡navosti za‡ali z padn¡ spojenci prov dˆt politiku, kter  v prvn¡m pl nu nesmˆ©ovala k tomu, aby vytvo©ila z ruky proti recidivˆ n sil¡ ze strany pora‘en‚ho, ale k tomu, aby se pora‘en  zemˆ integrovala do z padoevropsk‚ho spole‡enstv¡, aby se odstranilo v¨echno to, co by do budoucna mohlo vyvolat nep©imˆ©en‚ a nezvl dnuteln‚ reakce pora‘en‚ho. Z kladn¡ probl‚m, kter˜ Z pad spole‡nˆ ©e¨il, bylo, jak postupnˆ odbourat napˆt¡ na obou stran ch nˆkdej¨¡ frontov‚ linie, jak zabr nit dal¨¡ eskalaci nen visti vzbuzen‚ v lkou, jak napomoci tomu, aby se Nˆmecko opˆt stalo demokratick˜m evropsk˜m st tem se v¨emi n le‘itostmi. Ne tedy v prvn¡ ©adˆ, jak se pojistit proti Nˆmecku, ale jak zahladit n sledky v le‡n‚ho konfliktu a pr–bˆ‘nˆ odbour vat mo‘n‚ zdroje konflikt– dal¨¡ch. To byl ov¨em v prvn¡ ©adˆ probl‚m politick˜, mˆl v¨ak, jako ka‘d  rozumn  politika, i svou mor ln¡ dimenzi: nebyl by mo‘n˜ bez sice neproklamovan‚ho, ale faktick‚ho odpu¨tˆn¡ a sm¡©en¡: odpu¨tˆn¡ a sm¡©en¡ na obou stran ch. Tento proces je¨tˆ nen¡ definitivnˆ uzav©en, Z pad v nˆm v¨ak v˜raznˆ pokro‡il: t¡m se z rove¤ stabilizoval a dok zal po ‡ty©icet let £spˆ¨nˆ ‡elit rusk‚mu tlaku. €esk  integrace do evropsk‚ho celku z vis¡ od toho, jak dok ‘eme ze sv‚ strany p©ispˆt k procesu zahlazov n¡ n sledk– druh‚ svˆtov‚ v lky, k procesu evropsk‚ho sm¡©en¡. To ale tak‚ znamen  p©ekonat star  traumata, m¡t odvahu aspo¤ v nˆ‡em vyj¡t p©ed hradby tˆch jistot, kter‚ ponˆkud nep©esnˆ naz˜v me ¯v˜sledky druh‚ svˆtov‚ v lky®. BOHUMIL DOLE’AL Autor p©edn ¨¡ politologii na Fakultˆ soci ln¡ch vˆd UK. Foto: n && !%t1000/300*1 Bronx na ‡esk˜ zp–sob Zni‡it mˆsto je a‘ p©¡li¨ snadn‚ O vyhl¡dk ch ‡esk˜ch mˆst se d  ©¡ct jenom tolik, ‘e to nebudou m¡t v p©¡¨t¡ch desetilet¡ch lehk‚. Po letech socialistick‚ho hospoda©en¡ se toti‘ probudily do nevl¡dn‚ reality s rozbit˜mi vozovkami a shnil˜mi vodovody, v centrech se rozpadaj¡ sto let star‚ domy a na okraj¡ch tr‡¡ ohromn  a nevl¡dn  s¡dli¨tˆ. Co s t¡m? Nikdo zat¡m nep©i¨el s jasnou p©edstavou o tom, jak by mˆlo ‡esk‚ mˆsto vypadat a fungovat nap©¡klad v roce 2020. K dispozici je pouze ‡ern  vize, kter  se ale m–‘e uskute‡nit, pokud radnice zavalen‚ mno‘stv¡m d¡l‡¡ch probl‚m– neza‡nou skute‡nˆ fungovat a vˆci pobˆ‘¡ nad le samosp dem. Je to ve svˆtˆ ‡asto citovan˜ p©¡klad newyorsk‚ho Bronxu. Past bohatstv¡ Bronx slou‘il je¨tˆ tˆsnˆ po v lce jako rezidence bohat˜ch